Pránická meditace

Bez dechu není život. Čekáme, až se dítě poprvé nadechne. A pak častěji než spát, jíst, než pít musíme dýchat.

Jak dlouho vydržíte bez dechu?

Dech je život, ale dech je také svoboda.

Vzpomeňte si na to, jak se zhuboka nadechnete, když dorazíte někde do přírody na čerstvý vzduch. Uau. Svoboda dechu přináší svobodu duši. A přesně to je námětem dnešní meditace.

Nádechem kromě kyslíku dostáváme do sebe pránu, životní energii. Díky té žijeme. Ale platí, že

čím vědomější dech, tím více prány do sebe můžete načerpat.

Více prány, tedy více svěžesti, více možností, více radosti.

A tak dnešní večerní meditaci začněme takovou “maličkostí”, jako je vědomý nádech životní energie. Je všude kolem vás. Když přimhouříte oči, vidíte ji jako jiskřičky. Vnímáte, jak jste s každým nádechem více svobodní, silní a fresh.

Až si dostatečně užijete nádech samotný, můžete si s živlem vzduchu dál hrát. Můžete

odfoukávat nechtěné.

Jen si to představit před sebou (nebo si to napsat na papírek a odfoukávat z něho kuličku) a foukat a foukat, až to bude mimo váš svět.

Kdo nemá co odfoukávat, může vyzkoušet být proudem vzduchu. Slovo prána totiž vzniklo od proudit. Vnímejte nejprve nádech a výdech jako proud ve svém těle (výdech do země, nádech k nebi) a pak se staňte tím proudem. Nakonec opouštějte hranice těla na obě strany až se stanete celkovým proudem prány ve světě.